Ultrazpracované potraviny jsou všude v médiích a mnozí z nás se rozhodli, že bychom jich chtěli jíst méně. Má to ale jeden háček: když máme ukázat na konkrétní výrobek a říct, jestli mezi ně patří, většina lidí tápe. Nedávná studie z Velké Británie to názorně potvrdila a její výsledky jsou překvapivě uklidňující. Pokud si nejste úplně jistí, co vlastně ultrazpracované potraviny jsou, rozhodně v tom nejste sami a existuje jednoduchý způsob, jak se v tom zorientovat.
Co studie zjistila
Výzkumníci, kteří zveřejnili svou studii v časopise BMC Global and Public Health, vedli rozhovory s 30 dospělými z Velké Británie, kteří pro svou domácnost nakupují potraviny a vaří. Téměř všichni považovali ultrazpracované potraviny (UPF) za umělé a pravděpodobně nezdravé. Když ale měli roztřídit skutečné potraviny do kategorií, měli s tím potíže. Technický systém používaný k definici UPF jim nedával příliš smysl a hranice mezi běžnou zpracovanou a ultrazpracovanou potravinou byla nejasná a těžko určitelná.
To zapadá do širšího obrazu. Dřívější výzkum zjistil, že zatímco pojem ultrazpracované potraviny zná přibližně 73 procent dospělých ve Velké Británii, jen asi 13 procent dokáže správně určit, které výrobky do této kategorie skutečně patří. Je to výrazný rozdíl, zvlášť když ultrazpracované potraviny dnes představují více než polovinu denního kalorického příjmu průměrného člověka ve Velké Británii.
Proč je to tak matoucí
Část problému spočívá v tom, že oficiální definice byla vytvořena pro vědce, nikoli pro zákazníky. Potraviny třídí podle míry průmyslového zpracování a přeformulování, což je pro výzkumníky užitečné, ale v uličce supermarketu se to těžko uplatňuje. Zjevné příklady se rozpoznají snadno. Většina lidí bez váhání označí limonády, chipsy a balené sušenky za ultrazpracované. Potíže nastávají u hraničních případů. Ve studii vyvolávaly zmatek například jogurty a rostlinné alternativy masa, protože podle značky mohou být jednoduché, nebo naopak výrazně přeformulované.
Situaci nepomáhá ani důmyslný marketing. Výrobek může být pokrytý nápisy jako „přírodní“, „s vysokým obsahem bílkovin“ nebo „rostlinný“ a přesto může být ultrazpracovaný. Etikety mají prodávat, ne pomáhat s určováním, co si kupujete.
Jednoduchý test, který opravdu funguje
A teď ta dobrá zpráva. Abyste se stravovali dobře, nemusíte se učit nazpaměť vědecký systém. Účastníci studie přišli na rozumnou zkratku sami: dívali se na seznam složek. Je to opravdu užitečný postup, který můžete využít i vy.
Otočte obal a přečtěte si složení. Položte si dvě jednoduché otázky. Zaprvé: je seznam dlouhý? Zadruhé: je plný věcí, které byste v domácí kuchyni nikdy nenašli? O těžkém průmyslovém zpracování svědčí například emulgátory, stabilizátory, umělá aromata, barviva, sladidla, proteinové izoláty a hydrogenované nebo interesterifikované tuky. Pokud složení připomíná obsah chemické soupravy, je velmi pravděpodobné, že jde o ultrazpracovanou potravinu. Jestliže naopak vypadá jako recept, který byste si mohli připravit doma z několika známých surovin, téměř jistě o ultrazpracovanou potravinu nejde.
Nejde o dokonalý vědecký test, ale v praxi vás dovede téměř k cíli a funguje mnohem lépe než odhadování podle přední strany obalu.
Co ultrazpracované jednoznačně je a co není
Konkrétně mezi potraviny, které jsou téměř vždy ultrazpracované, patří limonády a energetické nápoje, průmyslově vyráběný krájený chléb, balené moučníky, sušenky a chipsy, slazené snídaňové cereálie, instantní nudle a většina hotových jídel. Na opačném konci jsou celé a minimálně zpracované potraviny: obyčejné ovesné vločky, sušené fazole a čočka, ořechy a semínka, bílý přírodní jogurt, konzervovaná rajčata, čerstvé ovoce a zelenina a základní trvanlivé potraviny do spíže. Například balení velkých bio ovesných vloček s jedinou složkou na etiketě je od ultrazpracované potraviny asi tak daleko, jak jen to jde.
Vědět je jen polovina úspěchu
Studie upozornila ještě na jednu důležitou věc, kterou je třeba říct otevřeně. Ani lidé, kteří ultrazpracované potraviny poznali, se jim vždy nevyhýbali, a jejich důvody byly zcela pochopitelné: cena, pohodlí, chuť a rodinné zvyklosti. Výzkumníci dospěli k závěru, že samotné povědomí pravděpodobně mnoho nezmění, pokud zdravější a méně zpracované možnosti zůstanou dražší nebo hůře dostupné. Jinými slovy, nejde jen o pevnou vůli nebo neznalost.
Právě proto je tak důležité stavět jídelníček na cenově dostupných základních potravinách. Základní suroviny jako ovesné vločky, luštěniny, rýže, ořechy a semínka jsou levné, zasytí a jsou zpracované jen minimálně, zvlášť když je kupujete ve větších, výhodnějších baleních. Když na nich založíte svůj nákup, je to jeden z nejpraktičtějších způsobů, jak jíst méně ultrazpracovaných potravin, aniž byste utráceli víc.
Pokud vám tedy nebylo jasné, co se počítá mezi ultrazpracované potraviny, zdaleka v tom nejste sami a k dobrému výběru nepotřebujete vědecký titul. Čtěte složení, dávejte přednost krátkým a srozumitelným seznamům a stavte jídla na jednoduchých, celistvých potravinách, které si dokážete představit, že připravujete od základu. Tento jediný návyk vám pomůže víc než jakékoli memorování.
Tento článek má pouze obecně informativní charakter a nepředstavuje lékařské ani výživové poradenství. Pokud máte konkrétní zdravotní potíže, poraďte se s lékařem nebo registrovaným nutričním terapeutem.
